Rozhodnutí se nakonec ukázalo jako dobré, ostaně co jiného by se od nás dalo čekat, že…. Vichřice polámala stromy už v pátek a v sobotu a neděli byl azurit, pofukovalo jen trošku. Koas byla sice jak z nosa, ale dalo se to přežít.

V pátek večer jsme dorazili na Popradské kde byl večírek až do rána, takže jsme to vzali poctivě a přidali se. Ráno o půl šesté jsme zalezli do spacáků a za dvě hodinky už nás budil Špek, kterej spa na Majlátce s druhou bandou, a že prej ať vstáváme ať nejsme přespaní. No dobrej fórek. Dali jsme snídani a vyrazili na Rysy. Nahoru i dolů jsme valili, žlabem přímo od Žabáků, protože ve Váze toho bylo tolik nafoukáno, že bylo lepší se tomu obloukem vyhnout….

Večer jsme pojedli, popili a přespali na Majlátce – už nepojedu nikdy na Poprpl a vždycky budu spát tady.. vřele doporučuju všem. Parádní jídlo, super personál, prostě není co vytknout. – a ráno jsme vyrazili směr Volí chrbát. Nahoře jsme se rozdělili, Sek vyrazil zpátky stejnou trasoou a my s Lukinem sjezdem stěnkou na Hincáky. No vzhledem k tomu, že to byl úplnej beton, tak sem po dlouhé době na lyžích i trošku vybál.

Výlet jsme zakončili jako obvykle ve Furkotce a plni nových krásných zážitků vyrazili zpátky do Brna.